ÚPLNĚ JINÉ CVIČENÍ: Fascie a membrány (2)

úterý 17. listopadu 2009

Fascie a membrány (2)

Fascie je v anatomické literatuře pojem používaný pro obaly svalů a struktury, které svaly oddělují. Fascie jsou tvořeny pojivovou tkání. Podrobněji je pak tvořena kolagenovou pojivovou tkání – vlákny, které jsou v charakteristickém mřížovém vzoru (pod úhlem 45st.).
Tuhá kolagenová vlákna jsou kombinována s elastickými v různém poměru zastoupení. Tkáň fascie má schopnost znovunabytí tvaru po jejím deformování a to díky kombinaci kolagenových a elastických vláken. Poměr kolagenových a elastických vláken závisí od funkce tkáně v určité oblasti. Pokud je zde velké tahové napětí, pak převládají kolagenová vlákna. Pokud se tvar dané oblasti mění opakovaně, potom je v tkáni přítomno více elastických vláken. Systém fascií je tak schopen se přizpůsobit změnám kladeným na organismus po celou dobu života. Tato schopnost přizpůsobování trvá až do pozdního věku. Z funkčního pohledu nelze hovořit o fasciích oddělené od svalových vláken ke kterým přináleží. Není svalového napětí (tonu) bez patřičného napínání fascie a naopak není napínání fascie bez odpovídajícího svalového tonu. Fascie mají klouzající (sliding) vrstvu – epimysium. Pojem membrána je používán pro různé typy pojivové tkáně.
Pojivová tkáň poskytuje tělu zároveň propojenou stabilitu a ohebnost. Všechen materiál pojivové tkáně je v anatomii nazýván mimobuněčnou maticí. Je tvořena kolagenovými a elastickými vlákny a základní hmotou (ground substance). Vlastnosti matice jsou dány poměrem vláken a základní hmoty. Kolagenová vlákna mají uspořádanou strukturu a mohou být natažena max o 5%. Naproti tomu elastická vlákna uspořádanou strukturu nemají. Jsou tvořena tzv. elastiny – vzájemně propojenými protoelastinovými molekulami, které jsou uspořádány tak, že mohou být nataženy až na 150 % své původní délky. Pokud však jsou nataženy nad tuto mez dochází k deformaci. Toto vyvětluje náchylnost pojivové tkáně k deformaci. Nevratné přetažení pojivové tkáně má dalekosáhlý vliv i na jiné oblasti organismu, protože změny jsou přenášeny propojeným systémem fascií.
Protože se pojivová tkáň vyvíjí v prostředí různé zátěže a tlaků, může se stát, že stejná fascie se stejným umístěním má úplně odlišné vlastnosti u různých jedinců. Odlišné vzory zátěže vytvoří docela rozdílné rozložení kolagenu, elastinu a tekuté složky(základní hmota) ve fascii. Není tedy možné stanovit absolutní pravidlo pro ošetření jednotlivých fascií a membrán. I když můžeme stanovit některá obecná pravidla. Např. vrstvy, které obsahují větší množství elastinu vyžadují jemné ošetření. Zatímco vrstvy s větším poměrem kolagenu mohou snášet docela silný tlak. Avšak i ta nejtužší fascie s velkým množstvím kolagenu obsahuje klouzavou vrstvu(obsahuje velké množství tekuté složky), která odděluje fascii od svalových vláken. Musíme s touto klouzající vrstvou počítat, když ošetřujeme relativně ztuhlé vrstvy fascií.

Literatura: Petr Schwind, Fascia and membrane technique